Identita

Říkám Anetce, že je vagónek.
Míša – Ne, to je Anetka!
Já –Ale může se jí říkat vagónek!
Míša – Ne, říká se jí Anýsek!
(po nějaké době)
Míša Anetce – ty jsi autíčko!
Já – ale říkal jsi, že se jí říká Anýsek.
Míša – říká se jí Anýsek, ale někdy se jí může říkat autíčko!

Nádhera (pro tetu Josefku)

Brácha

Chlapeček v šatně školky se začal živě zajímat o Anetku v kočárku.
Míša - NE!! To je moje! To je moje Anetka! To je moje sestřička Anetka!!!!

Potěšilo mě to.

Pochybnosti

Míša jede s tátou autem.
M - kde máš navigaci, tati?
T - já jí nepotřebuju.
M - potřebuješ!!
T - nepotřebuju, já trefím.
M- haha, to jsem zvědav!

Ukecaná

Anetka - Áta!
Máma - Áta?
A - Zeba!
M - nebo zebra?
A - koleje!
M - koleje??
A - bá!

Nová kára

Trojkolky mě nikdy moc neoslovovaly, u Anetky jsem kočárky ani neřešila, měla po Míšovi, to bude stačit... Až jsem jednou propadla záchvatu marnivosti,vymluvila se na to, že malá holčička taky potřebuje něco nového pěkného, vyzkoušela, jak se jezdí s tím zappíkem a bylo rozhodnuto...

Mmch, ani on ale není nový. A vlastně chudák prdelka malá - jetý kočárek, džíny po Nikolce, bundička po dvojčátkách Madelinkách, boty po Míšovi...aspoň tu čepičku jí koupili novou (byla v akci:-))

Znovu 2 dny

už spí Míša u babi. Dobrovolně a rád. Na jednu stranu super, večery jsou klidnější, rána jsou klidnější, Anet se tak nějak líp vypraví, nehádá se se mnou, nemá problém s tím, že jí chci obléknout.... Na druhou stranu mi to až bylo líto, jakoby Míša byl u babi spokojenější, jelikož tam může všechno, co si vzpomene, zatímco já na něj doma jenom hustím a pořád po něm něco chci.

2 dny

Jsem poprvé byla bez Anetky, jeli jsme s Míšou do Prahy. Anetka prý byla smutná, pořád se mazlila s tatínkem a koukala na naše fotky. No a my? Já neměla na stýskání ani čas, až se skoro stydím... Míša byl rád, že jedeme sami, nemusí se nikomu podřizovat a tatínek to doma taky zvládnul (byl celý jeden den u babi, nemusel vařit, prát, žehlit, možná mu teď přijde ta mateřská jako pohoda:-)). Zopakujeme.