O level výš :-)

Abyste nemysleli, že se u nás mluví jen inteligentně....

Míša dostává vodu na pití. Vezme skleničku, čuchne k ní, napije se a prohlásí:
"No co to je, to snad vyrobili z hovna?"

Rozhovor na úrovni

Anetky miminko (hračka)  „povídá“.

Míša – hele, to mimino řeklo Václav Havel!

Já – ale ne.

Míša – ale jo, řeklo to!

Já – Václav Havel byl ten prezident, co umřel.

Anetka – ten co měl Krtečka??

Já – ne, to byl jinej pán, co namaloval krtečka. To byl pan Miler.

Míša – jako ten jogurt!

Zpět do školy

Při cestě do školky.
já - Míšánku, tak dneska vyzvednu nejdřív Anetku a pak tebe.
M - a proč??! (vzteklé dupnutí nohou)
já - protože Anetky třída se bude dneska převádět do vedlejší budovy už dřív. Tak aby necourala, vyzvednu jí, než je odvedou a půjdeme pro tebe.
M - to ne, já tam nechci být poslední! (máchnutí rukou)
já - nebudeš tam poslední, budeš tam mít kamarády. To Anetka včera ve třídě byla už jenom ona a jeden chlapeček, jinak nikdo.
M - no to ne, to byli dva chlapečci, já to viděl! (výhružný pohled)
já - ano, ale ten druhej byl velkej, to byl asi paní učitelky.
M - já tam prostě nechci být poslední!! (dupání a máchání)
já - nebudeš nikde poslední, ale prostě půjdu nejdřív pro Aný!
M - ty mami!! Mně se zdá, že budeš muset chodit ještě do školy! Aby ses mě naučila poslouchat!!

(popřemýšlím o tom).

Míšův slib

"Až budeš stará, budu tě mít pořád rád!"

Co říkal Míša, když šla Anetka podruhé do školky

V šatně "Tady máš svojí značku budíka, neseď na žábě!"

Při pohledu na plačícího chlapečka "Ty nebudeš brečet, viď Aný, jsi šikulka!"

Při mávání do okna: "Tak my přijdeme! Papa, mám tě rád!"

Nervózní matce "Neboj mami, ona to zvládne!"

Co řekla Anetka o prvním dnu ve školce

"Paní učitelka řekla chlapečkovi, aby nešlapal na hračky. Tak jsem řekla učitelce, že JÁ jsem nešlapala."

"Sem tam neplakala, vůbec, VŮBEC!"

"Sem si hrála s fialovým kočárkem" (fialová je jedna ze dvou barev, kterou Anetka bezpečně pozná, další je červená)

"Sem si přidala" (to bych se divila, ale je o tom přesvědčená)

Nespravedlnost!

Příběh maminky:
Už pět let vaří denně (skoro) teplá jídla, dohlíží na vyváženost stravy, cpe dětem ovoce místo čokolády, přesvědčuje o vhodnosti konzumace zeleninové polévky a vůbec, VŮBEC nikdo to neocení a nepochválí.

Příběh tatínka.
Asi potřetí během pěti let uvařil k večeři dětem míchaná vajíčka. Děti byly nadšené, Míša vylízal talíř a nebylo mu líto cesty do kuchyně, kde tatínka vychválil do nebes za výborně udělanou večeři. Ještě ve vaně nadšeně skandovaly, jak tatínek báječně uvařil.

Zuřim.