Odposlechnuto

Dnes cestou v autobusu jsem zaslechla útržkovitě rozhovor dvou starších dam.
Paní 1 - A kde máš Pepu?
Paní 2 - No, on umřel.
(to je smutné, myslím si)
Paní 1 - Nepovídej. No to je mi líto.
(co na to taky říct)
Paní 1 - A kolik mu bylo?
Paní 2 (šumlyšumly)...sedm.
(nerozumněla jsem, odhaduji 67? 77? Jak dlouho spolu asi byli?)
Paní 1 - no jo no..
Paní 2 - Tak jsem si v tescu koupila novýho.
(?????)
Paní 1 - Jo? Tam je taky mají?
Paní 2 - No jo, akorát tenhle má trochu kratší nohy.
(????)
Paní 2 - Ale to nevadí, stejně je to nádhernej pejsek.
(aha!! :-)

Dopravní prostředky a ryby

Tyhle dvě zdánlivě odlišné věci Míša odmalička miluje.
Dobrá, fascinace auty, vlaky, autobusy, tramvajemi (bagry a letadla zůstávají spíše v pozadí) by se dala vysvětlit - je to chlap, z obou rodinných kolen má geny mašinfíry, tatínek ho rád v takovém zájmu podporuje...
Ale ryby? Už jako malý otáčel knížky se zvířátky až nakonec a hledal ryby, cokoliv viděl ve vodě, včetně velkého medvěda bylo "iba" (tak v roce a čtvrt, ne že by ve třech letech nepoznal medvěda :-))
Rybáře v příbuzenstvu nemáme, ryby skoro nejíme, já sotva poznám kapra a štiku.
Plzeňská ZOO má nové expozice. Žirafy, hrošíky, levharty... Ráda bych se na ně chvíli podívala, přečetla o nich nějaké zajímavosti. Kdepak, cíl cesty je jasný :"Jdeme na ryby. Chci vidět, jestli tam bude sumec!"
Coby matka jsem se zařekla, že budu své děti podporovat v jejich zájmech, byť mi nebudou úplně blízké.
Jen kdyby ty ryby nebyly v té ZOO na tak velikým kopci.....

Paní důležitá

Ani Anetka se nedala zahanbit, vloni vše pozorovala z kočárku, letos se teda už nenechala odbýt, musela mít všechny atrakce, co měl Míša. S tím se ještě dokáže rozdělit a vystřídat, ale jakmile se přiblíží jiné dítě, tak se rozčílí a děsně hlasitě ječí a vzteká se.
A to se říká, že mladší sourozenci jsou zvyklí se dělit.

Vzpomínková

Míša před rokem v Berouně




A včera tamtéž (ano, opravdu má ty samé kalhoty :-))

Anetky první věta

"Íšo, za haha!"

(Míšo, jdeme za pejskem :-) )