Každej normální rozumnej člověk by si vybral moře.
Nikoliv naše děti.
(děsně mě to sere)
středa 30. června 2010
pátek 25. června 2010
Loučení
Míša byl naposledy ve školce. Přinesl kytičky, dostal diplom a svoje výkresy. Dojalo mě to, můj malej chlapeček ukončil první rok školní docházky v životě a má oficiální prázdniny. Večer jsem odcházela na poslední hodinu břišních tanců. Míša "ne nechoď, buď doma." Vysvětlila jsem mu, že jdu naposledy a začnu chodit zase, až on nastoupí do "větší" školky. A mezitím si užijeme prima prázdniny :-)
středa 16. června 2010
Až po krk
Nebo spíš - plný zuby (to je vejš) mám všech dětských doktorů a jejich zákroků na mých dětech.
Jako náplast jsme dnes strávili krásné odpoledne s Vlaďkou a Aličkou. To jsou vám tak báječný holky :-)
Jako náplast jsme dnes strávili krásné odpoledne s Vlaďkou a Aličkou. To jsou vám tak báječný holky :-)
neděle 6. června 2010
Někdo
Taky u vás bydlí? "Někdo". Docela záškodník, řekla bych. Někdo nezhasnul v koupelně. Někdo nechal otevřené okno. Někdo někam zašantročil veledůležité CD. Naposledy někdo vypnul myčku během cyklu a už nezapnul, já pak, jdouce jí vyklidit, v hrůze strnula, že myčka zapomněla vypustit. Tudíž jsem jí považovala za rozbitou, dokud se na to "někdo" nepodívá. Nakonec jsem se podívala já do návodu a "opravila" jí :-)
Ale ten někdo si nedá pokoj, já ho znám...
Ale ten někdo si nedá pokoj, já ho znám...
Ve zkratce
Týden jsme byly s Anetkou v nemocnici. Šikulka moje statečná, všechno vydržela, byla hodná, v postýlce jsem jí držela pomocí tyčinek, naučila se tam pít hodně sladký čaj, nad vším jsem mhouřila oči, jen aby se uzdravila a byly jsme brzo doma.
Hokejové finále jsme tak sledovaly spolu na pokoji, Anetka taky fandila a řvala (sice tím myslela něco jako "nechci ještě spínkat, vyndej mě z postýlky", ale já z toho zcela zřetelně slyšela "do toho, češi, do toho!" :-)
Na volby už jsme byly doma a sledovaly celý přímý přenos na čt24, nervy to byly možná větší než v hokeji.
Na kontrole se Aný moc nezdála, absolvovaly jsem kolečko po různých vyšetřeních, zatím máme domácí léčbu... Do toho se přidal Míša s kašlem a horečkou, teď začala horečkovat i Aný... zítra jdem k doktorce, budu požadovat nějaký zázrak.
Hokejové finále jsme tak sledovaly spolu na pokoji, Anetka taky fandila a řvala (sice tím myslela něco jako "nechci ještě spínkat, vyndej mě z postýlky", ale já z toho zcela zřetelně slyšela "do toho, češi, do toho!" :-)
Na volby už jsme byly doma a sledovaly celý přímý přenos na čt24, nervy to byly možná větší než v hokeji.
Na kontrole se Aný moc nezdála, absolvovaly jsem kolečko po různých vyšetřeních, zatím máme domácí léčbu... Do toho se přidal Míša s kašlem a horečkou, teď začala horečkovat i Aný... zítra jdem k doktorce, budu požadovat nějaký zázrak.
Doba kamenná
u nás nastala. Týden bez počítače, jeden den s "rozbitou" myčkou, prostě totální pokles a zjištění, jak moc jsem závislá na těchto výdobytcích moderního světa. Míša ve školce, Aný spala a já místo kafe a netu myla ručně nádobí. NEVERMORE!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)