Co říkal Míša, když šla Anetka podruhé do školky

V šatně "Tady máš svojí značku budíka, neseď na žábě!"

Při pohledu na plačícího chlapečka "Ty nebudeš brečet, viď Aný, jsi šikulka!"

Při mávání do okna: "Tak my přijdeme! Papa, mám tě rád!"

Nervózní matce "Neboj mami, ona to zvládne!"

Co řekla Anetka o prvním dnu ve školce

"Paní učitelka řekla chlapečkovi, aby nešlapal na hračky. Tak jsem řekla učitelce, že JÁ jsem nešlapala."

"Sem tam neplakala, vůbec, VŮBEC!"

"Sem si hrála s fialovým kočárkem" (fialová je jedna ze dvou barev, kterou Anetka bezpečně pozná, další je červená)

"Sem si přidala" (to bych se divila, ale je o tom přesvědčená)

Nespravedlnost!

Příběh maminky:
Už pět let vaří denně (skoro) teplá jídla, dohlíží na vyváženost stravy, cpe dětem ovoce místo čokolády, přesvědčuje o vhodnosti konzumace zeleninové polévky a vůbec, VŮBEC nikdo to neocení a nepochválí.

Příběh tatínka.
Asi potřetí během pěti let uvařil k večeři dětem míchaná vajíčka. Děti byly nadšené, Míša vylízal talíř a nebylo mu líto cesty do kuchyně, kde tatínka vychválil do nebes za výborně udělanou večeři. Ještě ve vaně nadšeně skandovaly, jak tatínek báječně uvařil.

Zuřim.

Vyčůraná jak dírka do písku

Při procházce Anetka pofňukává, chce se nosit. Chvilku jí nesu, před mostem přes Úslavu v Lobzích se zastavuji před informační tabulí: "Podívej Aný, tady je napsáno, že na mostě se nesmí žádný děti nosit. Musí ťapat. Tak dolů." Slezla a šla.
Při návratu z procházky, kousek od domova, opět se nese. Přemlouvám jí, jestli by už nechtěla jít dolů?
Anetka ukazuje na tabulku na domě: "Tady je napsáno, že se tu nesmí ťapat!"

Jak Míša namaloval sám sebe