Dejte jim důvěru

Koncept kontinua uvádí, jak předcházet tomu, abyste se musely o své děti bát, že se jim něco stane.
Jednodušejim dejte důvěru, že se jim nic nestane.
Uvádí příklady dětí indiánských matek, které si (ty děti) neustále hrají vedle žhavého ohniště, u divoké řeky...nic se jim nestane, protože to jejich matky nenapadne, že by mohlo. Naproti tomu, pokud budete šílet, že se dítě může utopit, hlídáte ho 24 hodin denně a držíte v dostatečné vzdálenosti od vody...pak se utopí ve lžičce vody v momentě, kdy si zavazujte tkaničky.
Na Štědrý jsme tedy dětem dali důvěru. A prskavky do ruky.
Výsledek - spálený vánoční ubrus (Míša) a popálená levá dlaň a prsty (Anetka).

Pak jim dejte důvěru...

Antivánoce

23.prosince, jakkoliv se těším, zapomínáme na Vánoce.
Nenakupuje a nebalíme dárky, nešůrujeme celý den byt, nepodnikáme celodenní hon za potravinami, kaprem, stromkem, nevaříme.... Ale jedeme za čerstvým vzduchem.
Míša od rána skandoval "už pojedeme na Modravu?", Anetka se přidávala "odavu? odavu?"
Cesta, na rozdíl od nedávné do Německa, téměř bezchybná, Míša je v autě v klidu, Anetku jsem zabavila lízátkem, knížkou, lízátkem, muchláčkem, zpíváním, lízátkem, cestou zpět chvíli spala (jo a to lízátko bylo pořád jedno a to samý, jen mi ho každou minutu vracela a po chvíli ho zase chtěla zpět...).
Na sáňkování a bobování se tvářily spíš negativně, ale nakonec to prý bylo dobrý :-)
Jo a bylo tam krásně.


Foceno z iphonu, ale aspoň tam moc nejsem :-)

 Tak hezké svátky!

Vánoce

Tenkrát to bude úplně obyčejný, trochu kýčovitý příspěvek o Vánocích, kterých jsou teď asi blogy plné.
Těším se.
Těším na Vánoce a to fakt.
Věřím, že člověk má takové Vánoce, jaké si je udělá a nám bude prostě fajn.
Od malička pro mě byly vánoce symbol pohody a klidu, kdy byla celá ordina pohromadě a nikam se nespěchalo, byly prázdniny a někdy i sníh.
Dárků jsme většinou jako děti tolik nedostávaly a byla doba, tak těch 11-13 let, kdy jsem si přála dostávat krásné drahé dárky jako moje spolužačky. Možná to teď trochu kompenzuji na našich dětech, nekupuju vše, co chtějí, nekupuju předražené kraviny, ale snažím se jim splnit jejich přání.
Tak snad budou spokojený :-)

Nové spaní

Proběhla blesková akce a Anetka má od včerejška novou postýlku. Její nadšení veliké, Míšovo také, neustále se jí tam chodí válet. Moje nadšení už trochu menší, přicházím o výhody klecového lůžka....
Už proběhlo první noční spaní, večerní usínání bylo náročnější, nejdřív jsem vyhrožovala Ježíškem, poté tatínek vyhrožoval maminkou (grrr!), nakonec jsem chtěla vyhodit Bumbuje z okna, pokud Aný okamžitě nezalehne. Zalehla :-)

Přišlo to tak rychle, že nemáme ani povlečení, tohle jediné je po tatínkovi :-)

(chápu, že většina z vás právě nad kvalitou fotek padla do mdlob. Ale můžete se zastavit a nafotit ;-) )

Malý génius

Míša má novou zálibu, písmenka.
Míša - T jako trolejbus, A jako autobus. K jako koláček.
M jako...M jako...M jako HaMlet!

Dortíky

Nakonec se vše podařilo, Míša měl o víkendu dva dorty, jeden "bleskový" a druhý mašinku.

(vzadu Anetka zpívá do trychtýřku)

Takový blbý nápady

Nápad č.1 - jet s dětma nakupovat do Německa. Děs a hrůza, nervy v kýblu.

Nápad č.2. - v osm večer se pustit do pečení nikdy předtím nepečeného dortu. Děs a hrůza, spálenina a vztek.

Cross in the street

Po delší době jsme dnes vytáhli kočárek, potřebovala jsem s Anetkou na nákup.
Chodníky vypadaly téměř udržovaně, sníh většinou slezl... No všude neslezl, ale byl naházen k obrubníkům. Rvala jsem přes silnice kočár s Anetkou, posléze kočár, pak Anetku, nakonec kočár, tašku s nákupem a pak Anetku. Domů jsem přišla zpocená jak po hodině zumby.
Vzpomněla jsem si na dobu před dvěma lety. Míša byl ve věku Anetky a Anetka pár dní před narozením. Kočár jsme nepotřebovali už pár měsíců, Míša byl zdatný chodec a nekňoural a nehulákal  "chovat,chovat".
Mít teď miminko, tak bych musela pořídit dvojčecí kočár, Aný se sice někdy urve a ujde velký kus, ale jindy musí i za roh jet v kočárku.
Samozřejmě nesrovnávám a je mi to i jedno. Jen si říkám, že holt někdo věděl, jak nám ty děti nadělit :-)

Zlatej

Míša sleduje reklamu v televizi, po chvíli za mnou přichází.
"Mami v televizi říkali, že ten kosmodisk je na bolavý záda. To by sis mohla od Ježíška zasloužit!"

Starostové

Já - Aný, za chvíli přijede děda.
Aný - ne!
Já - ale ano, odveze nás k paní doktorce.
Aný - ne, ne!
Já - ale neboj, ona tobě nic nedělat nebude, to bude dělat mamince.
Aný po chvíli - Mamika doktoče?
Já - ano, půjdu k doktorce.
Aný - bojíš?

A dnes jsme byli u zubaře, Míša byl hrdina, doma říkal, že nechce, čehož se Anetka chytla a říkala - "nejdu, neči, bojim", v ordinaci se překonal, šel si sednout na křeslo a otevřel pusu. Pak jsem šla já, hladil mě po ruce a říkal "neboj se mami, neboj, vždyť vidíš, že to nic není". 
Aný se pak začala rvát na křeslo a hulákala "taky ci hačat!", chvíli jsem jí to rozmlouvala, naštěstí dostaly oba od sestřičky obrázky a odešli jsme v relativním klidu.