Zpět do školy

Při cestě do školky.
já - Míšánku, tak dneska vyzvednu nejdřív Anetku a pak tebe.
M - a proč??! (vzteklé dupnutí nohou)
já - protože Anetky třída se bude dneska převádět do vedlejší budovy už dřív. Tak aby necourala, vyzvednu jí, než je odvedou a půjdeme pro tebe.
M - to ne, já tam nechci být poslední! (máchnutí rukou)
já - nebudeš tam poslední, budeš tam mít kamarády. To Anetka včera ve třídě byla už jenom ona a jeden chlapeček, jinak nikdo.
M - no to ne, to byli dva chlapečci, já to viděl! (výhružný pohled)
já - ano, ale ten druhej byl velkej, to byl asi paní učitelky.
M - já tam prostě nechci být poslední!! (dupání a máchání)
já - nebudeš nikde poslední, ale prostě půjdu nejdřív pro Aný!
M - ty mami!! Mně se zdá, že budeš muset chodit ještě do školy! Aby ses mě naučila poslouchat!!

(popřemýšlím o tom).

Míšův slib

"Až budeš stará, budu tě mít pořád rád!"

Co říkal Míša, když šla Anetka podruhé do školky

V šatně "Tady máš svojí značku budíka, neseď na žábě!"

Při pohledu na plačícího chlapečka "Ty nebudeš brečet, viď Aný, jsi šikulka!"

Při mávání do okna: "Tak my přijdeme! Papa, mám tě rád!"

Nervózní matce "Neboj mami, ona to zvládne!"

Co řekla Anetka o prvním dnu ve školce

"Paní učitelka řekla chlapečkovi, aby nešlapal na hračky. Tak jsem řekla učitelce, že JÁ jsem nešlapala."

"Sem tam neplakala, vůbec, VŮBEC!"

"Sem si hrála s fialovým kočárkem" (fialová je jedna ze dvou barev, kterou Anetka bezpečně pozná, další je červená)

"Sem si přidala" (to bych se divila, ale je o tom přesvědčená)

Nespravedlnost!

Příběh maminky:
Už pět let vaří denně (skoro) teplá jídla, dohlíží na vyváženost stravy, cpe dětem ovoce místo čokolády, přesvědčuje o vhodnosti konzumace zeleninové polévky a vůbec, VŮBEC nikdo to neocení a nepochválí.

Příběh tatínka.
Asi potřetí během pěti let uvařil k večeři dětem míchaná vajíčka. Děti byly nadšené, Míša vylízal talíř a nebylo mu líto cesty do kuchyně, kde tatínka vychválil do nebes za výborně udělanou večeři. Ještě ve vaně nadšeně skandovaly, jak tatínek báječně uvařil.

Zuřim.

Vyčůraná jak dírka do písku

Při procházce Anetka pofňukává, chce se nosit. Chvilku jí nesu, před mostem přes Úslavu v Lobzích se zastavuji před informační tabulí: "Podívej Aný, tady je napsáno, že na mostě se nesmí žádný děti nosit. Musí ťapat. Tak dolů." Slezla a šla.
Při návratu z procházky, kousek od domova, opět se nese. Přemlouvám jí, jestli by už nechtěla jít dolů?
Anetka ukazuje na tabulku na domě: "Tady je napsáno, že se tu nesmí ťapat!"

Jak Míša namaloval sám sebe

Rozvazuje

Někdy se Anetka hrozně stydí. Třeba i dědu odhání a zakrývá se oči. Je to spíš taková póza, aby se neřeklo...
Poslední dobou ale děsně rozvazuje s cizími lidmi. Sousedovi dneska řekla "ahoj, kam jdeš?" Když nepovažoval za nutné odpovědět, zeptala se ještě jednou důrazněji. Lepší v takovém případě odpovědět, jinak milá holčička dostává záchvaty, že se přece na něco ptala!
Dneska jsme šli po  chodníku s paní, která s Anetkou navázala kontakt. Říkala, jestli jí něco nezazpívá, Anetka že ne, ale pak že teda jo a vystřihla své oblíbené "Ospavy ospavy vychlík jede do Pvahy". Pak se vnucovala, že bude zpívat ještě.
Paní jí chválila a říkala: "ty až budeš veliká, tak budeš zpěvačka, viď!"
Anetka: "já až budu veliká, tak budu koužit!"

Zákon vstávajících dětí.

Všední den, před půl osmou - tahám děti z postelí, odpovědí mi je mručení, špačkování, vykřikování hesel (nechci do školky! dneska jdu teda rozhodně po o! tohle triko si nevezmu!).

Sobota, sedm hodin - skákání u rodičů v posteli, hulákání "tak vstáváme! pojedeme na výlet? mám děsný hlad!"

Neděle - to samé jako v sobotu, akorát o půl hodiny dřív.

Nepodceňujme je

Babi o něčem povídá, zmiňuje Vltavu.
"Víš, co je to Vltava, Míšo?"
"Jo, babi, to vím."
"To je řeka, víš."
"Já to vím, babi. Teče z Budějovic do Prahy!"

Jako přes kopírák

Loňské shrnutí prázdnin http://sponnies.blogspot.com/2010/08/prazdniny.html

Letošní velmi podobné. Začátkem července plánována společená dovolená na chalupě. Tatínek s dětmi odjel o den dřív, přemýšlím, že to byl asi můj nejhezčí den za celé prázdniny :-) Druhý den jsem si tam ovšem jela pro nemocnou Anetku a trávila s ní pěkné počasí doma.

Místo Tropicalu jsme se jeli vykoupat do Ambergu, zase byli v Praze, zase podnikli pár výletů, zajeli za Erikem a zase vybydleli chatu u Sany(ještě víc než vloni).

Užili jsme si pár teplých dnů v bazénu, ale ty poslední už byli doma, aby Míša něco nechytl. V pondělí mu odstranili nosní mandli, díky které začne navštěvovat školku až za 14 dní.

No tak jsem zvědavá,co napíšu za rok :-)

To je teda důvod!

Míšovo hurónský smích z dětského pokojíčku. Mezi záchvaty vyráží něco jako "mami, mami, haha...Anetka počů...Anetka počů.... mami, ona počůů... hahahahaha..." Přicházím do pokoje, kde Anetka vítězoslavně mává staženými kalhotkami a ukazuje svoje dílo.
"Anetka počůrala mašiny!!!"
Kdyby jen mašiny. Zuřím, běsním. Ubrousky suším dřevěné koleje, točnu a vagonky. Spílám dětem a vyhazuju je z pokoje. Míša se okamžitě nafukuje "nemáme tě rádi!". Anetka se mračí jak tisíc čertů "nemáme vádi, víš!"
Míša "jo, Aný, máma je hloupá!"
Odcházím se smát do kuchyně (zatím se ještě smát).
Po chvíli, kdy emoce opadly, vysvětluju Anetce, že to přeci nejde čůrat na hračky, umí krásně na nočník a na záchod, proč to udělala?
Anetka - "no potože se Míša smál!"

Please, exit the train

Míša si hraje na metro a hlásí stanice: "Zličín, konečná stanice, prosíme vystupte. Aný, řekni to!"
Nic.
"Aný, řekni to těm lidem anglicky, aby nezůstali v metru!"
Anetka: "Ente tu šejn!"

Veřejná pochvala

Dneska na odpoledním dýchánku Anetka zcela málo prudila, řvala jen trochu a ne tolik nahlas a nebyla úplně nejprotivnější na světě :-)

Plodné období

- Společená dovolená na chalupě nevyšla. Jeden den jsem si užila sama doma, sterilně uklidila byt a druhý jsem jela pro nemocnou Anetku, nechaly jsme kluky na chalupě a byt zase nesterilně zaneřádily.
- Míša se naučil jezdit na kole bez koleček!
- Mamince vlétla můra do ucha. A to se fakt stalo, kdo nevěří, ať sem běží, ukážu mu zprávu z pohotovosti :-)
- S Míšou jsme byli na výletě v Praze a Anetce se stýskalo. Příště už pojede s námi.

Jo, tohle období je neuvěřitelně plodné. Mám radost. Ze všech.

Jak děti pochopily smysl prázdnin

Spaly do půl desáté :-)

Moje maminka

(to černý kolečko uprostřed je bříško :-))

Prázdniny!

Dva roky školky za námi a další dva před námi. Ale mezitím máme dva měsíce ranního nestávání, jupí.

Míša dostal domů svoje výtvory za celý rok (oproti jiným dětem tak půlku, musíme si cenit každého obrázku, co se uvolí namalovat). No a největší perla, obrázek "Moje maminka".
Malíř z něj určitě nebude, ani nemá po kom. Ve školce se aspoň trochu naučil vybarvovat, ale pokud nejde o kreslení dopravních prostředků, tak ztrácí rychle zájem.  Ale z "maminky" mám velikou radost, pozitivně hodnotím, že se na obrázku směju :-)

Andílek

Anetka. Vypadá jako andílek. Má krásné veliké modré oči a dlouhé řasy, něžný čumáček a vlasy teď skoro do blonďata. Do toho jí věčně navlékám do šatiček a sukýnek nejlépe růžové barvy. Holčička jak z reklamy.
Jdeme li třeba nakoupit, hodně lidí se po ní kouká a usmívá se. Potud dobré. V momentě, kdy se k ní někdo skloní a začne "ty jsi ale krásná holčička", Anetku chytne amok. Zamračí se, rukou máchne a zařve jak tur: "Ne, ne!" Di pyč!"

Člověk aby se se za ní styděl :-))

Učíme se barvy

Ukazuji v knížce – Jahoda, má červenou barvu, je červená.

Aný – jé, jahůdka!

Já - a jakou má barvu?

Aný – nevím

Já – no jaká je?

Aný – no, to je moje, no!

Já – a jakou má barvu?

Aný – a kde je Míšovo??

Nemožné se stalo možným

Jela jsem s Míšou do Prahy. Jeden den, jedna noc. Jeden Míšovo malý batůžek a jedna moje kabelka (samozřejmě nikoliv "malá černá", ale kabelka! žádná taška, batoh, nic!).
A bylo to super.

Nevděk

To máte tak.
Vezmete děti na Šumavu. Zabalíte neuvěřitelné množství věcí na zimní až letní počasí, jídlo, hračky, přidáte dvojité množství nervů.
Snažíte se pro děti vymýšlet program, vezmete je do cukrárny, na hřiště, na Špičák...dáte neuvěřitelných 275 kč (!!) za 15ti minutovou cestu vlakem do Německého národního parku, strávíte tam celý den plný zážitků, dobrodružství, hraní... Lítáte kolem dětí, taháte bágl s proviantem a náhradním oblečením, mladší neustále převlíkáte, staršímu trpělivě vysvětlujete (aspoň chvíli se snažíte), že opravdu neovlivníte jaký vlak pro vás přijede...totálně se odpravíte, ale máte tak dobrý pocit z toho, že děti něco viděly, zažily, budou mít hezké vzpomínky...
Proto vás dostane na kolena, když na starší na vaši otázku" Co se ti tam nejvíc líbilo?" odpoví nadšeně "Sprchový kout v koupelně!! Hrál jsem si tam na metro!"

Šikula

Cíl odplenkovat Anetku se stává skutečností. Doma chodí vzorně na nočník, dokonce i na wc, řekne si a vydrží, když to není hned.
Jen venku to nějak nemůžeme vykoumat...
U dědy na zahradě dobrý, to běžíme do domu na nočník, ale jak to budu dělat na hřištích? Pořád tahat v batohu nočník?

Mistr Problem

Míša po příchodu ze školky - jakto, že je vyndaný lego? Vy jste si s ním hrály? To mě trochu rozzuřilo, teda!

Veselé Velikonoce

Míša - Aný, teď jsou Velikonoce, víš?!
Aný - ano, Míšo?
Míša - ano, jsou Velikonoce.
Aný - jeíííškůůů, paáááčkůůů, já tě budu koíííbati...
Míša - ano správně, to zpívej!

Pokus

Cíl: odplenkovat Anetku.

Prozatímní výsledky: počůraná židle, gauč, několik kalhotek, o koberci nemluvě a jako bonus bobek ve vaně :-/

Na houpačce

Vyměnila jsem děti za krabici řízků.
Najedla se, dala si kafe, hodinu si četla... venku bylo nádherně, vyrazila jsem ven, jen s telefonem na krku a sluchátky v uších, jako teenager :-)
Došla jsem na Chlum, nevýhodou v lese bylo to, že mi blbě hrálo rádio. Výhoda byla, že v lese nikdo nebyl a když hráli písničku, na kterou tančíme na zumbě, mohla jsem si poskočit pár kroků (napadlo mě, že by mě někdo pozoroval a já pak ala Ivan Trojan v Samotářích předstírala, že pouze cvičím na záda :-).
Výhod bylo ještě spousta, klid, vzduch, odreagování...prostě jak za svobodna (bezdětna).

Po hodině a půl jsem skončila v obchodě, nakoupila jídlo, doma oškrábala brambory a běžela do školky se dozvědět, že Anetka je 17tý náhradník na školní docházku :-/
Doma jsem sebrala prádlo a v bytě už čekal Míša s horečkou :-/

Velký brácha

Naháním Anetku - Seber si tu čepičku  a dej jí na křeslo.
(ignorace)
Anetko, tu čepičku!
Míša moudře - prosím tě mami, nech jí! Copak nevidíš, že jí není dobře!

Večer, já - Aný pojď si vzít prášek, ať v noci nekašleš.
(ignorace)
Anetko, ten prášek!
(řev)
Míša přemoudřele - mami, když nechce, tak nechce. Nenuť jí to!

Takový okamžiky mě tak dojímají....

Dneska cestou ze školky
Anetka - já sem Zebedý! (odhaduju na nějakou postavičku z nějaké pohádky, ani nevím, jak se to píše)
Míša - ale né, jsi Anetka Sponnerová!
A - néé, jsem Zebedý!
Míša - né! Anetka!
Řev až domů.

Takový okamžiky mě teda moc nedojímají....

Pušůů

Anetka miluje zvířátka a miluje pejsky.
Je schopná před krámem pomuchlat prvního přivázanýho psa, jakékoliv velikosti.
Cestou ze školky potkáváme u vrat školky bílého labradora, kterého už známe a Anetka si ho hladí. Dneska tam nebyl, tak to reklamovala "kde je pejsek?"
Potkali jsme jiného, černého. Aný se k němu rozběhla "Ahoj pejskůůů!", ale paní ho odtáhla. Aný dotčeně volala "pejskůů, pušůůů!"
Vysvětlovala jsem jí, že nemůže dávat každému pejskovi pusu a hladit ho, že pejska neznáme.
Aný "já chci znát!"

O víkendu říká tatínek Anetce, jestli by chtěla koupit morčátko.
Aný "ano, očátko!"
Za chvíli bere tatínka za ruku :"pojď pojď!"
"Kam?"
"Koupit očátko!"

Ani slovo!

Jdeme ze školky, Míša má prachmizernou náladu, všechno je NE a NECHCI.

Já - tak co jste dneska dělali?

Míša - Ne! Neřeknu! Neřeknu nic o tom, že jsme byli v tělocvičně!

Představa vs. realita

Představa:
Maminka s čistě oblečenou hodnou holčičkou vyzvednou staršího brášku ze školky (také čistě oblečeného). Mamince stačí malá kabelka jen s doklady a kapesníky.. Klidnou procházkou dojdou na trolejbus, dojedou do města, koupí co potřebují (maminka), projdou se, pojedou zpět. Děti budou sedět a spořádaně koukat z okna, maminka bude popisovat, co vidí, kde jedou. Cestou domů se staví jen pro pečivo, maximálně pití. Bude to pěkný výlet, domů přijedou v dobré náladě, děti utahané, půjdou brzy spát.

Realita:
Čistě oblečená holčička spadne hned před barákem do bahna. Část otře do maminky. Nejen, že není čas se jít převlíct, ale je to navíc i důvod, proč až do školky řvát jak tur. Ve školce vyfasuje maminka igelitku s počůraným pyžamem, to se vejde do kabelky tak tak. Čistě oblečený chlapeček vyběhne ze školky rovnou do písku, to už je fuk, pojedou jak křupani.
V trolejbusu je velký řev (chlapeček chtěl sedět na jiném místě, holčička chtěla sedět sama, když seděla sama, tak řvala, že chce sedět na mamince). Ve městě jak urvaný z řetězu, neustále se motají do silnice, mamince začíná tik.V obchodě nuda, jeden chce odejít, druhý chce naopak ještě sedět na židli.
V autobuse holčička dělá scény, prý bude stát. Kdy je donucena si sednout, je řev, protože nevidí na reklamanu s panáčkem (chápete to!). Další řev je už ani nevíme kvůli čemu, každopádně na ní (a maminku hlavně!) kouká celý autobus. Když konečně vystoupí, maminka se zapřísahá, že je to naposledy, co ty čerty někam vzala.
Nákup pečiva je podmíněn houpacím autíčkem (řev nebyl, naštěstí maminka měla desetikorunu). Na nákupu jsou už děti rozlítané, na všechno sahají a běhají mezi regály. Maminka kupuje pečivo a dalších pár drobností (za tři stovky), díky vrozenému škudlilství odmítne koupit igelitovou tašku a všechno narve do jedné malé, co měla v kabelce. Ta po cestě praskne.
Maminka má pocit, že praskne také.
Dorve děti domů, předá tatínkovi na koupání, upřímně se těší až usnou. Když ještě v půl desáté hulákají v pokojíku, začíná si maminka opravdu zoufat. Když chvíli na to nevinně spinkají, nazná maminka, že to zase tak hrozné nebylo a začne plánovat, kam pojedou zítra.

A póóóč

U Míši jsem na období "proč" čekala docela dlouho. Moc se neptal, asi všechno věděl, chytrolín jeden. Takže když se začal víc ptát, byla už Aný ve věku, kdy všechno opakovala a "proč" se jí docela zalíbilo (taky se jí líbí - nechci, nebudu, dipyč....).
Ptá se na všechno, to asi většinou znáte. Dneska mě ale dostala, po obědě jsem za ní přišla do postýlky, že má spinkat - a proč - aby si odpočinula - a proč - aby měla sílu na odpoledne - a proč - protože půjdeme pro Míšu do školky  - a proč - abychom mohli jít všichni ven na motorky... To jí zaujalo, takže poslední otázka zněla : "A poč nespím??"

Anetka ve školce

Šly jsme na den otevřených dveří. Anetka byla nadšená, hrála si s kočárkama, zapojila se i do činností "velkých" dětí, nikomu nenabušila (bachovala jsem jí pořád za zadkem), zařvala jenom dvakrát (jednou když spadla ze skluzavky, podruhé když jí holčička vyfoukla kočárek, opět byla nejhlasitější), několikrát se šla podívat na malé záchodky a moc je obdivovala a říkala, že tam bude chodit čůrat (doma ječí, jen se zmíním o nočníku), s dětma si zazpívala Pec nám spadla (když dozpívaly, Anetka řekla "a ted Vaný koně, jo!" a pak se pučila, že děti zpívaly už jiné písničky).

Doufám, že jí vezmou, protože by to potřebovala jako sůl.

Dáma

Míša (nadšeně) - Já jsem si na záchodě prdnul!

Anetka (nos nahoru) - Fuj!!

zase :-/

Úterní rtg v pořádku, kontrola u doktorky v pořádku.

Dnes kašel, sípot a teplota.

Kurvadrát. 

K čemu se hodí, když dítě umí dopravní značky

K tomu, že vám řekne - mami, tam ale byla značka zákaz vjezdu! To znamená, že tam nemůžeš jet!

Měl pravdu.

(ani nevím, jestli je to víc k smíchu nebo k pláči)

V nemocnici

Anetka listuje časopisem Epocha, ukazuje na fotku Marilyn Monroe "jéé, to je maminka!"

Holčička moje sladká...to byste jí v tu chvíli odpustili všechno.
I to, že na levém předloktí máte už druhý den modřinu od toho, jak se do vás ve vzteku zakousla...

Hodinový manžel netřeba

Stačil by desetiminutový.
Každý den jenom vynést všechny pytle s odpadky.

Opět starosta

Po cestě ze školky.
Míša - tak co, zlobila doma Anetka?
Já - jo jo.Víš co udělala? Normálně udělala bobek v pokojíku!
Míša - jo a kam?
Já - na koberec.
Míša - copak neměla plenku?
Já - ne, neměla, já jí zkoušela naučit na to, že bude šikovná jako ty a bude chodit na nočník nebo na záchod. A ona to udělala na koberec.
Míša - a jéje, já věděl, že to špatně dopadne!

Cizí peří

Já se prostě nemůžu nepodělit - koukněte k čiperce na blog, resp. Projekt  365.
Ta tak nádherně fotí!! http://ciperka365.blogspot.com/

Thajská olejová

Přesně takovou masáž jsem si včera dopřála.
Bezvadné a hlavně - hodinu jenom a jenom ležet a nikdo neřval a neměl nesmyslný požadavky.
Ráno jsem ale byla jak přejetá válcem a všichni (slovy dva) tady řvaly a měly těch požadavků asi milion :-//

Střípky z hor

Míša byl nejhodnější dítě ze všech (a to čistě objektivně).
Anetka vůbec neprdelkovala za maminkou, krásně chodila, běhala a nepadala (doma okamžitě spadla před domem do louže).
Pepánek je živ pouze a jedině ze šunky (ale kvalitní, 95% masa :-)).
Nikolka je tichá voda, co dokáže opravdu pořádně podemlít břeh.
Týnku její maminka nehorázně pomlouvá, že nejí - cpala se jak dřevorubec.

V Centru Železné Rudy můžete vidět živého rejnoka (takový ufo ve vodě...)
Pantomimou předváděný balonek může vypadat jako sebevrah :-))

Jedním slovem BEZVADNÉ a díky holky!

Na hory!

Mám zabaleny tři velké tašky s oblečením, tři velké tašky s jídlem (a ještě se chystám na nákup), připraveny Tomíkovi lyže pro Míšu, boby, postýlku a kočár a jestli tohle všechno zítra narveme dědovi do fábie, tak nás odveze do Rudy. 4 ženské a 5 dětí, to by byla parádička...kdyby z těch dětí nebyly naše dvě hlučné, hysterické a majetnické ...

Předsevzetí

První už se mi splnilo - budu více odpočívat. Dneska jsem spala do dvanácti :-)

(další předsevzetí jsou takový trapný, jakože zhubnout a šetřit a být klidnější a nenervit tolik na děti... to vidíme za rok, nakolik se povedlo :-)