Konečně

Včera se mi vyplnilo o čem sním už několik týdnů, ne-li měsíců. Za pěkného počasí na hřišti, Míša se už obstará sám na houpačkách a skluzavkách a Aný důležitě chodí, všechno pozoruje, zkoumá, občas zařve, že někam ne/chce... Už si asi na hřišti nepřečtu jedinou knížku, ale začíná to být bezva akční.
Cestou z hřiště ťapala Aný sama za mnou. Ruce na prsou, rozvážný krok a koukala, jestli lidi koukaj:-)) Jedna paní nejen koukala, ale i jí mávala a říkala jaká to je krásná a šikovná a veselá holčička. Aný se důležitě nafoukla a moje pýcha opět neznala mezí.

Ke dni matek

jsem dostala od Míši kytičku. PC trochu stávkuje, tak jí nemůžu vyfotit. Míša sám řekl, že mi jí chce koupit, šli jsme do květinářství, kde pozdravil a vybral mi jednu z nejošuntělejších růží. Pro mě to pochopitelně ta nejkrásnější kytka na světě. Sám to zaplatil, poděkoval, pozdravil a doma mi jí dal. Můj velkej kluk :-)

Šaty

Míša s tatínkem přicházejí domů, naproti jim jde Anetka v šatech.
Míša - ty máš bryndák? Ne, pyžamo! Sundej to!!

(hm, teď to asi nevyzní, ale bylo to děsně vtipný:-))

Chodí

Včera přešla pokojík a dneska celý byt.
Moje pýcha nezná mezí.