Zpět do školy

Při cestě do školky.
já - Míšánku, tak dneska vyzvednu nejdřív Anetku a pak tebe.
M - a proč??! (vzteklé dupnutí nohou)
já - protože Anetky třída se bude dneska převádět do vedlejší budovy už dřív. Tak aby necourala, vyzvednu jí, než je odvedou a půjdeme pro tebe.
M - to ne, já tam nechci být poslední! (máchnutí rukou)
já - nebudeš tam poslední, budeš tam mít kamarády. To Anetka včera ve třídě byla už jenom ona a jeden chlapeček, jinak nikdo.
M - no to ne, to byli dva chlapečci, já to viděl! (výhružný pohled)
já - ano, ale ten druhej byl velkej, to byl asi paní učitelky.
M - já tam prostě nechci být poslední!! (dupání a máchání)
já - nebudeš nikde poslední, ale prostě půjdu nejdřív pro Aný!
M - ty mami!! Mně se zdá, že budeš muset chodit ještě do školy! Aby ses mě naučila poslouchat!!

(popřemýšlím o tom).

Míšův slib

"Až budeš stará, budu tě mít pořád rád!"

Co říkal Míša, když šla Anetka podruhé do školky

V šatně "Tady máš svojí značku budíka, neseď na žábě!"

Při pohledu na plačícího chlapečka "Ty nebudeš brečet, viď Aný, jsi šikulka!"

Při mávání do okna: "Tak my přijdeme! Papa, mám tě rád!"

Nervózní matce "Neboj mami, ona to zvládne!"

Co řekla Anetka o prvním dnu ve školce

"Paní učitelka řekla chlapečkovi, aby nešlapal na hračky. Tak jsem řekla učitelce, že JÁ jsem nešlapala."

"Sem tam neplakala, vůbec, VŮBEC!"

"Sem si hrála s fialovým kočárkem" (fialová je jedna ze dvou barev, kterou Anetka bezpečně pozná, další je červená)

"Sem si přidala" (to bych se divila, ale je o tom přesvědčená)

Nespravedlnost!

Příběh maminky:
Už pět let vaří denně (skoro) teplá jídla, dohlíží na vyváženost stravy, cpe dětem ovoce místo čokolády, přesvědčuje o vhodnosti konzumace zeleninové polévky a vůbec, VŮBEC nikdo to neocení a nepochválí.

Příběh tatínka.
Asi potřetí během pěti let uvařil k večeři dětem míchaná vajíčka. Děti byly nadšené, Míša vylízal talíř a nebylo mu líto cesty do kuchyně, kde tatínka vychválil do nebes za výborně udělanou večeři. Ještě ve vaně nadšeně skandovaly, jak tatínek báječně uvařil.

Zuřim.

Vyčůraná jak dírka do písku

Při procházce Anetka pofňukává, chce se nosit. Chvilku jí nesu, před mostem přes Úslavu v Lobzích se zastavuji před informační tabulí: "Podívej Aný, tady je napsáno, že na mostě se nesmí žádný děti nosit. Musí ťapat. Tak dolů." Slezla a šla.
Při návratu z procházky, kousek od domova, opět se nese. Přemlouvám jí, jestli by už nechtěla jít dolů?
Anetka ukazuje na tabulku na domě: "Tady je napsáno, že se tu nesmí ťapat!"

Jak Míša namaloval sám sebe