neděle 12. září 2010
Jako zralá švestka
padá Anetka. Bez varování, sebemenšího náznaku, každou chvíli. Rovnou na pusu, čelo nebo nos, ruce drží jako dáma, aby se nedotkla země. Čekáme dnes na tramvaj, sedíme na lavičce. Během pikosekundy je Anet tváří na dlažbě. Utřela jsem krev, pofoukala nateklý nosík a nevěděla jestli jí litovat, protože jí to bolí nebo proto, že je takový trdlo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Magdalenka je to samé, pořád padá na obličej, doufám, že zůstane jen u jednoho uraženého zubu.
OdpovědětVymazatTo jsou housky fakt :-) A já sedím, stojím vedle ní a stejně tomu nezabráním , je to mžik.
OdpovědětVymazat