Šikula

Cíl odplenkovat Anetku se stává skutečností. Doma chodí vzorně na nočník, dokonce i na wc, řekne si a vydrží, když to není hned.
Jen venku to nějak nemůžeme vykoumat...
U dědy na zahradě dobrý, to běžíme do domu na nočník, ale jak to budu dělat na hřištích? Pořád tahat v batohu nočník?

Mistr Problem

Míša po příchodu ze školky - jakto, že je vyndaný lego? Vy jste si s ním hrály? To mě trochu rozzuřilo, teda!

Veselé Velikonoce

Míša - Aný, teď jsou Velikonoce, víš?!
Aný - ano, Míšo?
Míša - ano, jsou Velikonoce.
Aný - jeíííškůůů, paáááčkůůů, já tě budu koíííbati...
Míša - ano správně, to zpívej!

Pokus

Cíl: odplenkovat Anetku.

Prozatímní výsledky: počůraná židle, gauč, několik kalhotek, o koberci nemluvě a jako bonus bobek ve vaně :-/

Na houpačce

Vyměnila jsem děti za krabici řízků.
Najedla se, dala si kafe, hodinu si četla... venku bylo nádherně, vyrazila jsem ven, jen s telefonem na krku a sluchátky v uších, jako teenager :-)
Došla jsem na Chlum, nevýhodou v lese bylo to, že mi blbě hrálo rádio. Výhoda byla, že v lese nikdo nebyl a když hráli písničku, na kterou tančíme na zumbě, mohla jsem si poskočit pár kroků (napadlo mě, že by mě někdo pozoroval a já pak ala Ivan Trojan v Samotářích předstírala, že pouze cvičím na záda :-).
Výhod bylo ještě spousta, klid, vzduch, odreagování...prostě jak za svobodna (bezdětna).

Po hodině a půl jsem skončila v obchodě, nakoupila jídlo, doma oškrábala brambory a běžela do školky se dozvědět, že Anetka je 17tý náhradník na školní docházku :-/
Doma jsem sebrala prádlo a v bytě už čekal Míša s horečkou :-/

Velký brácha

Naháním Anetku - Seber si tu čepičku  a dej jí na křeslo.
(ignorace)
Anetko, tu čepičku!
Míša moudře - prosím tě mami, nech jí! Copak nevidíš, že jí není dobře!

Večer, já - Aný pojď si vzít prášek, ať v noci nekašleš.
(ignorace)
Anetko, ten prášek!
(řev)
Míša přemoudřele - mami, když nechce, tak nechce. Nenuť jí to!

Takový okamžiky mě tak dojímají....

Dneska cestou ze školky
Anetka - já sem Zebedý! (odhaduju na nějakou postavičku z nějaké pohádky, ani nevím, jak se to píše)
Míša - ale né, jsi Anetka Sponnerová!
A - néé, jsem Zebedý!
Míša - né! Anetka!
Řev až domů.

Takový okamžiky mě teda moc nedojímají....

Pušůů

Anetka miluje zvířátka a miluje pejsky.
Je schopná před krámem pomuchlat prvního přivázanýho psa, jakékoliv velikosti.
Cestou ze školky potkáváme u vrat školky bílého labradora, kterého už známe a Anetka si ho hladí. Dneska tam nebyl, tak to reklamovala "kde je pejsek?"
Potkali jsme jiného, černého. Aný se k němu rozběhla "Ahoj pejskůůů!", ale paní ho odtáhla. Aný dotčeně volala "pejskůů, pušůůů!"
Vysvětlovala jsem jí, že nemůže dávat každému pejskovi pusu a hladit ho, že pejska neznáme.
Aný "já chci znát!"

O víkendu říká tatínek Anetce, jestli by chtěla koupit morčátko.
Aný "ano, očátko!"
Za chvíli bere tatínka za ruku :"pojď pojď!"
"Kam?"
"Koupit očátko!"