Nepopsatelné

Jeden den jsem s batůžkem odjela směr Praha. Sama!
Šla na koncert JAR do Lucerny a prošílela ho před pódiem. Dan Bárta si rozepnul košili, ale což, není mi náct, hlavně parádně zpíval (ale jako koukla jsem se, to jo:-)
Po koncertě spánek...spánek do desíti! Klidná snídaně, cournutí po Praze, nákupy...bez vřeštících přívěšků dožadujících se všeho a hned.
Cesta domů, sama, to ticho!
Takovou energií mě to nabilo. Takovou, že mně ani nevadilo, že děti ještě v půl deváté nespí a šla jim vyprávět o Ježíškovi. Takovou, že ještě v deset večer vytírám a věším prádlo a snad mě to i baví :-)
Každý měsíc takový relax a budu spokojená, klidná a vyrovnaná maminka...