Vzpomínám, jak jsme doma vždycky s mámou pekly, válely, vykrajovaly a povídaly si u toho. Byla to taková předzvěst vánoc, pohody a klidu. Na vejšce jsem už bydlela se svým mužem a pečení cukroví akorát vycházelo na termín, kdy se psaly zápočty a dělaly předtermínové zkoušky. Nakonec muž o cukroví tolik nestojí, já se vymlouvala na diety, nějaké přebytky jsme dostali po příbuzných, tak jsem se pečení vyhýbala.
Před čtyřmi lety jsem se rozhodla nepéct,abych si nespálila miminko o troubu, ale ze zoufalství, abych mimi popohnala, jsem dělala nepečené kuličky, vosí hnízda a doufala, že z toho už konečně porodím. Po vytvoření asi tří krabic cukroví jsem porodila. Po návratu domů jsem plnila hnízda a říkala si, jak mi za rok už bude ten malý chlapeček pomáhat, hahaha!
Za rok se k tomu chlapeček nijak zvlášť neměl a já se radši měla k chlapečkovi než k troubě, ostatně pro děti to zdravé není, já držím dietu, muž to nemusí...
Rok na to jsem opět měla obr břicho, tenkrát ze zoufalství i trochu pekla (marně, Anetka se narodila po svátkách, když jsem všechno snědla :-)) Míša ocenil kulaté perníčky, řídil s nimi jako s volantem....
Vloni jsem nepekla vůbec, v adventním čase mě sklátila viroza a totální nechucus, ostatně pro děti to zdravé není... Záchránily mě kamarádky, které nosily malé krabičky a babička s větší krabičkou.
Letos jsem nic nenechala náhodě. Tedy byla to spíše náhoda, že jsme tvrdli doma se spálou a neměli do čeho píchnout. Nejdříve jsme do zásoby udělali těsto - děti zamatlaly celou kuchyň a pak sledovaly, jak se těsto převaluje v pekárně. Pár dní na to jsme začali péct, děti se hádaly o váleček, drobily těsto na zem, jedly ho (chápu), trouba pekla špatně, něco jsem připálila úplně, něco jenom trochu. Počáteční nadšení opadlo a stala se z toho spíš povinnost.
V podstatě z donucení jsem v týdnu dopekla poslední várku (večer, když děti spaly, už jsem na ně v kuchyni neměla náladu:-)). A mám cukroví až po krk a do Vánoc ho nechci vidět.
A doufám, že si tohle přečtu za rok před adventem. A nakráčím do nějakého cukrářství, objednám, zaplatím a před Vánoci vyzvednu krabičku s voňavým, krásným a chutným cukrovím a nebudu si říkat, že jsem místo toho mohla číst nebo spát.
Ježiš jsi úplný odstrašující případ........jako neumím si to s oběma holkama představit. Ella když vidí, že mi kája s něčím pomáhá, tak začne ječet " taky" a já pak trnu, která spadne ze židle dřív -:( Asi to necháme na příští rok -:) A nebo pojedem k babi -:)
OdpovědětVymazatTak už i u nás proběhlo včera první pečení, Madlenka byla celá od mouky a Honzík vykrajoval hlavně hvězdičky, protože hvězdičku má ve školce jako značku. Každý rok si říkám, že péct nebudu, že to stejně nejíme, ale pro tu vůni cukroví peču a po novém roce sesypu krabice dohromady a dávám tátovi, který to sní v práci.
OdpovědětVymazatKatko, no to je taky ono, jednou rukou a jedním okem pořád hlídat Anet, aby neslítla...pak maj takový blbý nápady jako mlátit válečkem do lahvičky s mucosolvanem, tahat nůžky ze šuplíky, neustále zapínat a vypínat varnou konvici a další :-))
OdpovědětVymazatKristy, Madlenku úplně vidím :-)) Mně zase včera Aný pomáhala dělat večeři a byla celá od strouhanky a ještě v tom ťapala. Musela jsem jí tam svlíknout a odnést rovnou do vany.