Po skoro třech týdnech doma morálka lehce upadla. Děti chodily spát později, resp. jsem netrvala na minutách, v postýlkách jsou schopni si ještě hodinu povídat, smát, případně křičet. Vstávali jsme tudíž tady později, ale žádný extrém, většinou první se vzbudivší okamžitě probudí druhého.
Vsuvka, nedělní ráno, z pokojíku slyšíme:
Míša - Aný, spíš? Vstávej! Aný, vstáváš?
Aný nic.
Míša - Aný už vstávej, vstáváš?
Aný rozespale - joo!
Míša - Aný já už chci vstávat, zavolej maminku, jo?
Aný - joo!
Míša - tak zavolej halóó!
Aný - halóó, mamikóóó!
Včera večer šly spát klasicky kolem osmé, usnuly snad až v půl desáté. Já usnula po půlnoci, vzbudila jsem se po sedmé hodině. Vedle mě spokojeně odechoval Míša, Anetka z pokoje nevykazovala žádné známky probuzení.
Takže to prostě nešlo - vstát do školky.
Usnula jsem a s Míšou jsme se probudili až před devátou, pro Anetku jsme šli až skoro v půl desáté. Hodinu jsme ještě leželi na gauči a snídali, v době oběda jsme teprve vyráželi na nákup... Ve tři jsem sklidila po obědě, dětem pustila krtečka, za chvíli tu byl večer a šlo se spát. Díky absenci odpoledního spánku usnula Anetka dřív (ale s velikým křikem).
Je fakt, že když večer řeknu, že se jde do školky, tak by to tak mělo být.
Na druhou stranu, morálka nemorálka, ještě tolikrát v životě budeme něco muset, vstávat do školky a do práce a opravdu tam jít...
To zni dobře :-) U nás maminka v týdnu vstává před pátou, aby byla v šest v práci, a tatínek v půl osmé horkotěžko doluje Aničku z postele, aby ji dovezl do školky. A o víkendu nebo při nemoci?Anička v 6 tahá mámu z postele. Tož tak u nás :-)))
OdpovědětVymazatSmradi to sou :-))
OdpovědětVymazatNo dovol
Vymazat